Všechny události v našich životech nás vedou určitým směrem, náhody prostě neexistují a vždy je všechno tak, jak má být. Pro mě byl zlomovým rokem rok 2018. Kromě toho, že jsem si našla novou práci, ve které jsem trávila více času, než by bylo vhodné, v průběhu dubna zemřeli, nezávisle na sobě, hned čtyři moji blízký. Jejich odchod otevřel rány a procesy v těle, které už nechtěly být skryty, ale začaly křičet o pozornost a uzdravení. Největší rána však přišla až v prosinci, kdy zemřel můj dědeček. Jeho smrt byla o to těžší, že dva týdny předtím jsem byla na návštěvě doma, slavila jsem narozeniny, ale dědečka jsem z nějakého důvodu nepozvala. Zastavila jsem se u něj jen na krátkých 5 minut, a když už jsem byla ve výtahu, pozorujíc jak dědeček sleduje mou mizející postavu v klesajícím výtahu, zpoza dveří jsem mu zakřičela, že se zastavím později. Ale ten víkend jsem to už nestihla. Už nikdy jsem to nestihla...

 

Jeho smrt spustila lavinu nespokojenosti v mém životě a pocitu hluboké viny. S ničím jsem nebyla spokojená, vytratila se radost a štěstí a negativní myšlenky a pocity zaujaly místo v mé hlavě. Trvalo snad celý rok 2019, než jsem si uvědomila, že to, co mě trápí a ovládá jsou deprese a životní krize. Konečně jsem to dokázala pojmenovat a mohla s tím začít pracovat. Jako první jsem na doporučení kamarádky začala na Instagramu sledovat slečnu, která se v té době věnovala tématu ženství, sebevědomí, poznání svého těla. Byla to Tantraela, která změnila můj pohled na mé tělo a menstruaci. Najednou zmizely bolesti a ostatní doprovodné, ne moc příjemné, projevy. Po první koronavirové vlně, jsem se zúčastnila mého prvního ženského semináře, chcete-li retreatu, s božskou Monikou Hodásovou, který převrátil můj život naruby. Seminář pootvíral další stará zranění a křivdy, které jsem mohla začít vědomě léčit a ukázal mi, jaké úžasné bytosti jsme, a že si zasloužíme veškerou lásku světa. Absolvovala jsem i další levely seminářů, na konci roku 2020 jsem měla svoji první, a ne poslední terapii, s Martinou Damini a dala si vyrobit čakrový závěs u skvělé Albíny Flanderové z Píseň mého srdce.

 

Opět jsem se radovala z maličkostí, ve vztahu jsem prožívala nejkrásnější období a měla jsem chuť měnit svět. Chtěla jsem, aby se všichni začali uzdravovat. Avšak moje práce byla stále neuvěřitelně vyčerpávající. V jeden moment, jsem byla už tak zoufalá, až jsem si “přivolala“ COVID, za který jsem nesmírně vděčná. Můj průběh byl první týden poměrně náročný, a tak jsem se dala vypsat na neschopenku. Díky tomu jsem se mohla se zúčastnit Heal Summitu 2021, který byl nadupaný informacemi o celostní a energetické medicíně a mně mnoho věcí začalo do sebe zapadat. Jedna z přednášek se věnovala CCB (vědomému spojenému dýchání), a to byl bod kdy jsem si řekla, že tohle chci dělat! Cítila jsem to v každé buňce mého těla a nadšení ze mě jen sršelo. Začala jsem hledat a porovnávat různé kurzy až jsem našla Make Some Breathing Space. S Benem jsme si vyměnili několik emailů a po půl ročním rozhodování jsem se přihlásila do Breathing Space Facilitator Training programu a nikdy jsem nelitovala.

 

Kurz byl rozsáhlý (400h), věnoval se všem tématům, se kterými se může průvodce během praxe setkat a dával nám velký prostor vést skupinová, ale i individuální dechová sezení. Kurz mi pomohl i v osobní rovině, když mě dýchání zachránilo před absolutním vyhořením v práci. Aktivní a pravidelně jsem dýchala až do porodu, kdy se můj život obrátil vzhůru nohama a totálně se rozbila všechna má očekávání a představy o mateřství. Mateřství jsem si neužívala, nenaplňovalo mě, byla jsem vystresovaná, moje nervová soustava běžela na plné obrátky a myslela jsem si, že se to nikdy nezmění. Děs, hrůza, zklamání, smutek, role oběti, pocity viny, nepochopení a nedostatečnosti.

 

Tento stav byl neudržitelný, a tak jsem začala navštěvovat psychoterapeutická sezení, která začala brzy přinášet své ovoce. Jak čas plynul, chtěla jsem svůj porod uzavřít pomocí rituálu zavinování, ale v té době jsem na plný rituál neměla finance. Domluvila jsem se tedy s jednou průvodkyní na zkrácené verzi, ale nakonec k rituálu nedošlo. Dnes přesně vím, že to tak mělo být.

 

Jednou večer jsem si lehla do postele, když tu najednou přišla myšlenka "a proč bys nemohla vést rituál zavinování ty?" Hned další den jsem hledala kurzy a našla jsem Veroniku Velehradskou. Její kurz se konal už za měsíc od první myšlenky. Dokonalé!

 

Kurz byl veden velmi profesionálně a připomenul mi, jak moudrá naše těla jsou, a jak málo pozornosti a péče jim věnujeme. Můj vlastní rituál zavinování, byl naprosto perfektní. Ukotvil mě v tom, že jsem správně přesně tam, kde jsem a dovolil mi vysmát se přesvědčením, které nebyly pravdivé a svazovaly mě. Díky mé průvodkyni, jsem se dokázala rozloučit s jednou etapou mého života a plná energie a odhodlání jsem se nadšeně otevřela nové.

 

Rituál, který jsem poprvé provázela, byl pro mě neuvěřitelně silný. Upevnil mou důvěru v sebe jako průvodkyni a důvěru v proces, protože mi ukázal, že ať se během něj děje cokoli, všechno má své důvody. Je za ním neuvěřitelná magie a probíhá přesně tak, jak žena potřebuje.

 

Já jsem velmi vděčná, že jím můžu provázet.

Možná právě Tebe 😊